Přeskočit na obsah

Li Po

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Li Po
Rodné jméno李白
Narození19. května 701
Suyab nebo Jiangyou
Úmrtí30. listopadu 762 (ve věku 61 let)
Dangtu County
Příčina úmrtíutonutí
Místo pohřbeníTomb of Li Bai (31°29′27″ s. š., 118°30′59″ v. d.)
Povoláníbásník
StátČína za dynastie Tchang
Významná dílaPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10842233
Quiet Night Thought
Mountain Q&A
Bringing in the Wine
A Farewell to Meng Haoran on his Way to Yangzhou
… více na Wikidatech
RodičeLi Ke
Vliv naPo Ťü-i
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Po nebo též Li Paj (čínsky v českém přepisu Li Paj, pchin-jinem Lǐ Bái, znaky 李白; asi 701 – 10. listopadu 762 Süan-čcheng) patřil mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku.[1] Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“.[2] Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“.[1][3]

Jména

[editovat | editovat zdroj]

Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj (či Tchaj-po, čínsky pchin-jinem Taìbaí, znaky 太白) a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Qīnglián Jūshì, znaky zjednodušené 青莲居士, tradiční 青蓮居士).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních.[2]

Narodil se roku 701 v Sujabu na západních hranicích Číny (dnešní Tokmok v Kyrgyzstánu), kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang.[3] Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu (dnes Ťiang-jou) v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.[4]V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání.[5]

Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu (Tung Jen-c´) se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění.[3] Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a neobyčejně sugestivně zachytil v řadě básní atmosféru míst, která po cestě navštívil. Na cestách získal mnoho přátel. Byl nadaný vypravěč, uměl zpívat a hrát na loutnu a další nástroje, recitoval své básně.[4][6] Všude, kam přišel, budil pozornost jak svým zjevem (měřil téměř 2 metry), tak chováním. Žil bohémským a tuláckým životem, velmi často a s chutí popíjel víno.[7] Byl velmi známý svou náklonností k alkoholu, což mu ovšem neubíralo na talentu a schopnostech v okamžiku tvořit mistrovská díla.[8] Kromě oddanosti k taoismu proslul svou nebojácností a hlubokým smyslem pro spravedlnost. Patřil mezi tzv. „sia“, putující rytíře a napravovače křivd.[7][9] Vyznával taoismus spojený s prvky buddhismu a upravený podle vlastních představ.[10][11]

Deset let pobýval v An-lu v provincii Chu-pej, kde se seznámil s dívkou jménem Sü, kterou si v roce 727 vzal za manželku.[3][12] Ve snaze získat úřednické místo cestoval, navazoval kontakty, psal žádosti. V letech 730–731 mu zemřela manželka a malý syn.[13] Od roku 733 žil ve městě Čchang-an, kde poznal svou druhou ženu, bývalou kurtizánu Liou. Protože nemohla mít děti, po vzájemné dohodě se rozešli a Li Po se koncem roku 737 znovu oženil. Svou ženu a dvě děti však často opouštěl, aby putoval po horách a setkával se s taoistickými poustevníky.[14]

Mezi roky 742 a 744 pobýval Li Po na císařském dvoře v Čchang-anu, kam byl povolán samotným císařem.[3][4][15] Byl jmenován do císařské básnické akademie, ale usiloval o získání úřednického postavení, které by mu umožnilo podílet se na zlepšování veřejného života v zemi. Své návrhy formuloval v eseji Proklamace císařské politiky.[16] Ovzduší u dvora, korupce, intriky a pomluvy, které zabránily jeho jmenování tajemníkem velkého sekretariátu Akademie, ho přiměly k odchodu. Na podzim roku 744 se znovu vydal na cesty.[17] Déle se zdržel v provincii Šan-tung, která byla centrem taoismu v Číně. Pokoušel se o psaní esejů v taoistickém duchu.[3] S rodinou se usadil ve městě Ša-čchiou, ale stále podnikal výpravy do svatých hor. Jedna z jeho nejslavnějších básní popisuje cestu na horu Tchien-mu.[18]

Jeho cílem bylo získat úřednické místo a sloužit císaři alespoň v provinciích. Svou snahu vyjádřil v básni Nesnáze cesty. Kolem roku 750 napsal dlouhou báseň o 44 verších s názvem Těžká cesta do Šu, která je zastřeným podobenstvím složitých politických poměrů v tehdejší Číně. V této době se počtvrté oženil a v roce 753 se usadil ve městě Čchi-čou, odkud znovu vyjížděl na cesty za svými přáteli. Z návštěvy taoisty Jüan-Tan-Čchiou pochází slavná báseň Sem s vínem a plňte poháry, v níž vyjádřil svůj vlastní životní postoj.[19] V roce 754 bylo třináct jeho básní zařazeno do antologie Sbírka kvetoucích zázraků svatých hor a řek, shrnující nejvíce ceněná básnická díla z období 714–753, a jeho věhlas, tehdy již mimořádný, ještě vzrostl.[7][4][20]

Roku 755 vypuklo povstání An Lu-šana proti císaři a Li Po se připojil k princi Li-Linovi, protože věřil, že pomůže nastolit klid a pořádek v zemi. Po jeho porážce byl v roce 756 Li Po zatčen a uvržen do vězení.[21] Na podzim téhož roku jej sice propustili, ale v létě 758 byl jeho případ zrevidován a on sám odsouzen k doživotnímu vyhnanství v Jie-langu (dnes Tong-c') v provincii Kuej-čou, na jihozápadě tehdejšího císařství.[4] Li Po tedy nastoupil plavbu na západ proti proudu Jang-c' a při tom se ze všech sil snažil o udělení amnestie. V dubnu 759 se dozvěděl, že nový císař ho omilostnil.[22] S radostí se obrátil na zpáteční cestu a koncem jara roku 760 se setkal se svou manželkou.[23] Zde dokončil svou nejdelší báseň, započatou na cestě do vyhnanství, která je jeho osobní zpovědí.

Li Po se znovu snažil o uplatnění u dvora, ale začátkem roku 762 těžce onemocněl.[24] Uchýlil se ke svému příbuznému nedaleko města Tang-tu v provincii An-chuej. Dozvěděl se o svém jmenování ke dvoru, ale dne 10. listopadu 762 zemřel.[7][25]

O jeho smrti koluje mnoho legend. Jedna z nich vypráví, že opilý seděl v loďce a uprostřed noci spatřil odraz měsíce. Chtěl ho uchopit do rukou a proto náhle vystoupil uprostřed široké a studené řeky ze člunu a utopil se.[7]

Li Po, je líčen v knize Wu-šuang pchu (neboli Seznam jedinečných hrdinů).

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Ukázka rukopisu Li Po

Jeho lyrické básně opěvují víno, přírodu, krásy života a přátelství. Oblíbeným motivem jeho básní jsou obrazy s atmosférou měsíčního svitu. Často se však pouští i do úvah o smyslu lidského života. Charakteristická je pro něho velká kreativita, bohatý slovník i smysl pro humor. Typické jsou pro něho pijácké písně. Z jeho tvorby se zachovalo kolem devíti set básní. Je v nich patrný vliv filosofie taoismu, který v mládí studoval, ale také vlivy konfuciánské a buddhistické tradice. Li Po používal všechny běžné básnické formy. Oblíbeným útvarem jeho básní je čtyřverší a osmiverší s různou délkou verše.[7] Proslul zejména jako autor delších básní ve stylu jüe-fu (yuefu) a pětislabičných básní ve starém stylu ku-feng (gufeng), které údajně tvořil s nevšední originalitou a lehkostí.[1]

V roce 754 předal Li Po svému příteli Wej-chaovi všechny své básně a požádal ho, aby je uspořádal k vydání. Wej Chao tak učinil v roce 763 a napsal předmluvu, z níž pochází většina dochovaných životopisných informací o Li Poovi.[4] Čtyři jeho básně byly zařazeny i v antologiích nejlepší čínské poezie vydané v 8. a 18. století.[2]

Do češtiny byl překládán Bohumilem Mathesiem[26], Ferdinandem Stočesem a dalšími. Mnoho přeložených básní výborně přebásnil František Hrubín (viz výbor z díla). Krása jeho poezie je odzbrojující a obsahuje katarzní prvky. Využíval jako nikdo jiný svoji unikátní tvůrčí inteligenci a imaginaci. Objevoval překvapující řešení v rámci tradičních poetických forem, sám je považován za vrcholného básníka klasické formy, kterou dovedl k dokonalosti.

České výbory z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Li Po: Básně (VB, Nový Orient, 2–3, 1950/51, 10/1954) – přel. Augustin Palát
  • Li Po. Dvacet tři parafráze starého čínského básníka (VB, Praha, R. Kmoch 1942) – přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
  • Li Po: Hvězda vína (VB, Praha, Jaroslav Picka 1946, [jazyková spolupráce neuvedena, patrně Augustin Palát], František Hrubín, přebásnil)
  • Li Po: Ke třem soutěskám (B, Nový Orient, 3/1986) – přel. Hana Třísková
  • Li Po: Měsíc nad průsmykem (VB, Praha, Odeon 1977) – přel. Josef Hiršal [neuveden] a Marta Ryšavá [jazyková spolupráce]
  • Li Po: Pavilon u zelených vod (VB, Praha, Jaroslav Picka 1947, + Augustin Palát [jazyková spolupráce] František Hrubín přebásnil; opět vydalo Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1952.
  • Li Po: Nebe mi pokrývkou a země polštářem (Praha, Mladá fronta 1999 – přel. Ferdinand Stočes)
  • Nefritová flétna. Antologie tchangské poezie (VB, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1954, + Augustin Palát [jazyková spolupráce], František Hrubín přebásnil)
  • Nefritová flétna. Překlady čínských básníků(VB, Praha Mladá fronta 1978, překlad Augustin Palát, František Hrubín přebásnil); opět vydalo BB art, Praha 2001.
  • Zpěvy staré a nové Číny (VB, Praha, Mladá fronta 1953; Praha, SNKLHU 1957) – přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
  • Zpěvy staré Číny (VB, Praha, Melantrich 1939; Praha, Melantrich 1941; Praha, Melantrich 1946; Praha, Melantrich 1947; Praha, Melantrich 1949; Praha, SNKLHU 1960; Praha, SNKLU 1961; Praha, Odeon 1967; Praha, Československý spisovatel 1988, [souborné vydání, uspořádal Jiří Franěk]) – přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Li, Po: Měsíc nad průsmykem. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c STOČES, Ferdinand. Nebešťan na zemi vyhnaný. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 421 s. ISBN 978-80-204-1451-9. S. 13. 
  3. ↑ a b c d e f CODR, Milan; SILNÁ, Nataša. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Li Po, s. 18–22. 
  4. ↑ a b c d e f [LD] Li Po - životopis, dílo a citáty. ld.johanesville.net [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Stočes, str. 30
  6. ↑ Stočes, str. 73
  7. ↑ a b c d e f Li-Po. Geniální pijan vína a nejstarší legenda světové poezie. www.citarny.cz [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ TZE, Yim; KWONG, Charles. Making poetry with alcohol : wine consumption in Tao Qian, Li Bai and Su Shi. Scribes of gastronomy: representations of food and drink in Imperial Chinese literature. 2013-01-07, s. 45–67. Dostupné online [cit. 2021-09-08]. DOI 10.5790/hongkong/9789888139972.003.0006. (English) 
  9. ↑ Stočes, str. 70
  10. ↑ KROLL, Paul W. Studies in Medieval Taoism and the Poetry of Li Po. [s.l.]: Ashgate 374 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-5989-1. (anglicky) Google-Books-ID: heQ6PgAACAAJ. 
  11. ↑ KROLL, Paul W. Li Po's Transcendent Diction. Journal of the American Oriental Society. 1986, roč. 106, čís. 1, s. 99–117. Dostupné online [cit. 2021-09-08]. ISSN 0003-0279. DOI 10.2307/602366. 
  12. ↑ Stočes, str. 83
  13. ↑ Stočes, str. 105
  14. ↑ Stočes, 145–152
  15. ↑ Stočes, str. 154
  16. ↑ Stočes, str. 180
  17. ↑ Stočes, str. 191
  18. ↑ Stočes, str. 225
  19. ↑ Stočes, str. 263
  20. ↑ Stočes, str. 285
  21. ↑ Stočes, str. 330
  22. ↑ Stočes, str. 357
  23. ↑ Stočes, str. 369
  24. ↑ Stočes, str. 381
  25. ↑ Stočes, str. 387
  26. ↑ Některé Mathesiem přeložené básně ale nejsou básněmi Li-Po, nýbrž variacemi, které napsal Alfred Henschke (Klabund), S Ferdinandem Stočesem o čínských překladech

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Li_Po&oldid=24107097“